Vůně knih

Co miluju ze všeho nejvíce, když vcházím do svého pokoje? Samozřejmě pohled na knihovnu. Ale ještě víc vůni všech knih, které jako by mě právě svou vůní vítaly. Srdce mi vždy zaplesá (vlastně nos), a oko spočine na tom pokladu, který si syslím na horší časy.

(O bookaholismu chystám článek :P)

Stejně tak mě vždy nadchne vůně úplně nové knihy, kdy máte pocit, že když přejedete prstem po stránce, můžete rozmazat inkoust, který ještě nestačil pořádně uschnout. Totální knižní orgasmus jsem pak zažil s Kostičasem - tohle je vážně vypiplaná kniha s velkým Ká!

Ale i starší knihy mají svou charakteristickou vůni, která v sobě uchovává dávné vzpomínky a nostalgii. Avšak ruku na srdce, ne všechny staré knihy mi voní. Naštěstí takových není moc.

To mi připomíná jeden den, kdy jsme se školou zamířili do městské knihovny v Ostravě. Kdo ji zná a byl uvnitř, ví, že je to úžasně zařízené, vzdušné a prosvětlené místo s miliardou knih. Jen co jsme vešli dovnitř, jedna spolužačka nakrčila nos a pronesla: ,,Fuj, to je smrad!‘‘

Nevím, ale mně to tam vonělo.

Ale abych tady jen nechválil, jak už jsem napsal, pár smradlavých knih jsem zažil. Nejhorší vzpomínky mám na Divergenci, půjčenou právě z knihovny. Nemohl jsem si pomoct, ale ten výtisk čpěl tak hnusným, železitým pachem… Skoro jako krev. Do dneska to cítím v nose :D Při otáčení stránek jsem se snažil nedýchat. Ale i kdyby ta kniha voněla, můj názor na ni by se stejně nezměnil - Divergence se mi nelíbila od začátku do konce.

O knížkách z knihovny, a důvodech, proč už tam nechodím, i když knihovny miluju, napíšu třeba příště. A co vy? Máte doma své ,,voňavé,, a ,,smradlavé,, kousky? Popřípadě nějaké zkušenosti s nimi?

Hu.. Húúúú... Další seznam knih

Jo, bez nějakého blbého seznamu si už neutřu ani .... Ne, dělám si prdel :D

Podařilo se mi přijít na to, že když mám seznam, můj život je pak ucelenější a míří aspoň nějakým směrem (kdežto bez seznamu jsem jak splašená střela).

Takže můj seznam na posledních pár měsíců tohoto roku. Celkem 6 knih, to abych to stihl :D Znám se a vím, že víc ,,povinné četby,, bych rozhodně nedal :D

A taky se oficiálně připojuji k brýlatým youtuberům :D

Recenze: Vidím to, co vrah; Jill Hathaway

Fragment, 2012

270 stran

Šestnáctiletá Vee má zvláštní schopnost - vždycky, když usne, převtělí se do někoho jiného. Většinou při tom má u sebe věc dotyčného. Dovídá se tak o lidech nejedno choulostivé tajemství. Ona sama svou schopnost nenávidí, a proto se rozhodne nespát, ale jak dlouho dokáže člověk bez spánku vydržet? Nakonec ji vyčerpání přemůže, a ona uvidí mrtvolu své kamarádky - převtělila se do těla jejího vraha, který zrovna píše falešný vzkaz na rozloučenou…

Příběh to nebyl špatný a knihu jsem měl za neděli přečtenou. Vlastně se mi líbila. Je psaná čtivě a je malá, což je skvělý. Autorka trousí během vyprávění drobky, ze kterých se pomalu dovídáme, jak to celé bylo. Ovšem pozornější čtenář se dopátrá pravdy ještě před ,,šokujícím,, odhalením. Vím, že kniha je pro mladší čtenáře, a tak přivírám oko, protože z tohoto důvodu nemůžeme čekat nic převratného nebo hlubokého - od toho tady jsou knihy pro dospělé, že :D

Ale k tomu věku se ještě na moment vrátím. Fragment totiž uvádí, že kniha je pro čtenáře od dvanácti let, s čímž nesouhlasím. Jsou tady vraždy, sex, alkohol… Nejsem žádný puritán a tohle u YA knih oceňuju, protože takhle se mladí doopravdy chovají - pijí alkohol, mluví sprostě a mají sex dřív než po svatbě. Ale i přes to bych věkovou hranici posunul na čtrnáct let. I když zase jak se říká, je jedno co děcko čte, hlavně že čte… A zkušenosti do života se někde načerpat musí :D

Zpátky k příběhu: jediné, co nechápu, je dutost Vee, a to hlavně na začátku (spoiler): když jí nedošlo, čí fotka to kolovala ve fotbalovém družstvu, ani to, kdo sedí u profesora Goldena a na konci kdy se otec dozná k poměru s jinou ženou, z něhož vzešlo dítě. Každému normálně uvažujícímu člověku ihned dojde, že to dítě je nevlastní sourozenec. Jí ne…

Typický trojúhelník, který samozřejmě nesmí chybět, byl ucházející. Další spoiler: vážně nechápu, proč ti zlí musí být vždycky tak dokonale krásní, úžasní a sympatičtí :D To je nějaký zvrácený psychologický záměr jak odvést pozornost, nebo co. Krásný člověk totiž nemůže být zlý, to by přeci nešlo. Ale já už na tenhle špek příště neskočím. Vážně ne :D

Postavy jsou dobře napsané, jen ze začátku jsem měl problém vyznat se v tom, kdo se jak jmenuje, kdo se s kým baví, kdo s kým ne a proč… Zmatek trval jenom chvilku.

A vrah? Tak nějak se to dalo tušit. Je pravda, že v jednu chvíli jsem si byl jistý, a pak mě autorka šikovně svedla ze stopy, na kterou jsem se stejně o pár stránek později vrátil. Ale jak říkám, je to YA oddechovka, takže to mohlo dopadnout i mnohem hůř.

Slovo závěrem: kniha se mi líbila, ale nebýt v Levných knihách za třicet kaček, zřejmě bych si ji nekoupil.

80%

Letní shrnutí

Trocha toho kecání o letních knihách :)

Recenze: Fragment, Warren Fahy

Plejáda 2009

216 stran

Ať už jsem čekal cokoliv, tohle to rozhodně nebylo. V podstatě jde o drastický a akční eko thriller, kde všechno požírá všechno, a to doslova. Ale pěkně od začátku…

Skupina lidí objevuje ostrov, na kterém jsou podivné příšery. (Tady jsem narazil na zřejmě největší nelogičnost děje: příběh se odehrává v současnosti. Jak je možné, že v době, kdy je zmapovaný celý svět, existuje ostrov uprostřed oceánu, o kterém nikdo neví?) No, takže lidičky objeví příšery, které je na oplátku sežerou, ale dvěma šťastlivcům se podaří přežít a utéct, aby se na ostrov za pár dní zase vrátili, tentokrát s americkým námořnictvem v čele. A to je jedna z věcí, která mi na knize dost vadila. Všemocná Amerika, která musí být všude a u všeho. Všemocný prezident, bez jehož souhlasu si nikdo ani neprdne. A samozřejmě to slavné námořnictvo… Zpátky k příběhu.

Tihle dva přeživší se s hromadou vědců přesouvají ve speciálních laboratořích na ostrov, kde zkoumají ony neznámé tvory, kteří se zde vyvíjeli jinak, než na zbytku planety. Myšlenka jejich vzniku je dobrá. Ne, je skvělá, brilantní a nutí člověka se nad tím vážně zamyslet. Co kdyby takové místo vážně existovalo?

Barvité popisy zrůdiček si můžete přečíst sami. Ze začátku to bylo fajn, ale později mě ,,celostránkové,, popisy srstí, krunýřů, chapadel, očí a mozků spíše nudily. K tomu má kniha fakt malinký písmenka, takže stránky se v takových ne zrovna záživných případech obrací vážně pomalu. Stejně jako vědecké vsuvky, kde se polemizuje nad životem brouka. Ano, uznávám, že některé teorie byly vážně zajímavé. Ale muselo tam těch údajů být tolik?

Zoologové z téhle knihy budou mít jistě radost. Já, jako laik, jsem se místy v knize bohužel ztrácel, a nejednou jsem si kladl otázku, o čem je vůbec řeč?

Co se akce týče, tam si nemůžu stěžovat, protože hned ze začátku se dějí věci jako vystřižené z nějakého filmu. Perfektně to nastartovalo celý příběh. Pak přichází na řadu vědecké bádání, spousta informací sem, a spousta informací tam… A pak akční scény, při kterých jsem se vážně rozčílil, protože (spoiler): když autor jednou řekne, že na ostrově nikdo a nic mimo laboratoř nepřežije, jelikož tamní fauna a flóra to prostě během pěti minut rozcupuje na kousky, jak je sakra možné, že si tam najednou jen tak pobíhá pes a člověk? Jen tak? OMG… To jsem měl vážně chuť knihu zavřít a vyhodit ji z okna.

No, a pak se děj posunul někam, kde to bylo celý divný, jelikož pasáž s bytostí tenderem mi přišla fakt dost přitažená za vlasy, a vůbec to pak bylo celý uspěchaný… Rádoby akční konec, kdy deset stránek čteme o tom, jak všichni jistojistě zemřou, se mění v blbou soap operu, kde se autor snaží na poslední chvíli hrát na city… Ne, u mě teda neuspěl.

Slovo závěrem: Velký příběh, který měl potenciál, byl vtěsnán do malého formátu a působí tak uspěchaně a nepřesvědčivě. Ubrat na dravosti a přidat delší časovou osnovu by v tomhle případě nebylo na škodu.

60%

TBR BOOK JAR #1

Jupí, první losování je tady!!! Tak moc jsem se na to těšil - celé léto :D

A jak teda dopadl můj první tah? Mrkejte :D

(Jen tak mimochodem, připadal jsem si tak trochu jako Cetkie Trinketová. ,,Dámy mají přednost…‘‘ Šup ručku do osudí a máme knihu :D)

Vylosoval jsem si Potopu, kterou jsem měl už na seznamu na léto, a která se mi tak ,,líbila,,, že jsem ji odložil na jindy. Kdo mohl tušit, že to jindy bude tak brzy? :D Toto je tedy její druhá šance. Pokud mě neosloví, tak pomaže pěkně zpátky.

A druhou knihou je Mánie, temný thriller o sourozencích, špinavých tajemstvích a odporných vraždách. Zní to skvěle, ale na Databázi knih jsem se dočetl, že to zase tak skvělé není. Tak jako nevím :D Až to přečtu, udělám si vlastní názor.

Pak tady mám resty z letního seznamu: Airnet, který jsem nestihl přečíst. Tak si ho aspoň přečtu teď. A Ready Player One je první knihou z mého nového TBR seznamu - o tom ale budu ještě natáčet video :P

Jíst, meditovat, milovat jsem rozečetl na konci prázdnin, a teď ji dočítám. Je to skvělá kniha o hledání sebe samého a smyslu života.

Posledním kouskem, který si prostě v září musím přečíst, je Vidím to, co vrah. Tak za prvé, je to malá, tenká knížka. A za druhé, protože je to malá a tenká knížka, musím ji přečíst už v září! To dává smysl, ne? :D

To bychom tedy měli. Sám jsem zvědavý, kde vezmu tolik času na čtení. Asi nějak významně omezím spánek. Nebo práci. Nebo obědy a večeře :D

A co vy? Co všechno plánujete na tento úžasný měsíc?

Recenze: Silo, Hugh Howey

Hm, že by konečně ta slibovaná recenze? :D No jo, přiznávám, trochu jsem s natáčením otálel... Ale dneska začalo svítít slunko, takže jsem se dal na recenzování :)

 Tady to je, Silo, dobrá kniha, která má své mouchy :)

 

Malfurie a nesmazatelný cejch Fragmentu

Tak je to tady, lidičky :) Září. I podzim je zase o kousek blíž. Ale já nechci nikoho strašit, ani vyvolávat deprese :D Jen se těším na období, které mám ze všech období nejraději :P

No, a k tomuhle článku mě přiměla jedna věc, která mě vážně šokovala. Může se to zdát jako banalita, ale mě to přišlo jako… Nejhorší knižní hřích!!! :D

A o co tedy jde? Nakladatelství Fragment vydalo trilogii Malfurie, která je absolutně kouzelná, plná slunce, moře a větru (i když ke konci je také spousta temnoty). Prostě tři skvělé knihy, které jsem si naplno užíval, a postavy Harlekýnů jsem si doslova zamiloval. A právě tihle Harlekýni připlouvají na létajících galeonách, aby chytili Catalinu a jejího kamaráda Jordiho, mladého strážce majáku. Proč? To se dočtete v knize :)

Staré obálky:

No, a jednou jsem tak prohlížel novinky internetových knihkupectví, a tam jsem narazil na jakousi Poslední čarodějku - Mlžné kameny. A já si hned řekl: Mlžné kameny? To mi zní nějak povědomě. Znám přeci Strážkyni Mlžných kamenů (2. díl Malfurie). Kouknu na to a uvidím, o co jde. A jaké překvapení to pro mě bylo, když jsem starou dobrou Malfurii uviděl v novém kabátku, s příšerným přejmenováním (vždyť Catalina není žádná čarodějka! Je to kreslířka map!), s příšernou obálkou, a s tou odpornou červenou značkou young adult. Proboha, jak to mohli dát do YA!? Stále nechápu a kroutím hlavou… Já sám mám teda ,,staré,, vydání, které se tomu novému nemůže rovnat ani po palce na nohou.

Nové obálky:

 

Fragment a ta jejich červená YA značka mě začíná vážně vytáčet. Kde všude ji ještě chtějí dát? Uvažoval jsem, že si koupím Hunger games 3 v tom novém mini vydání, přestože mám doma první díl prvního vydání a komplet všech tří knih. Ale ta červená ohavnost mě od koupě pokaždé spolehlivě odradí. V takových případech si říkám, že je vážně štěstí, že Fragment nevydává třeba Harryho Pottera. Už jen při představě sedmi knih s tou pitomou značkou (a věřím tomu, že oni by ji tam vážně dali!!!), mi je vážně zle :D