Rainbow Rowell
Yoli 2016
496 stran
I když se YA knihám
snažím vyhýbat jako čert kříži, občas se rozhodnu udělat výjimku. Jako třeba u
téhle knihy, která je LGBT friendly, a já byl jednoduše zvědavý, jak takové
teplé čtení pro mládež vypadá. Zároveň jsem tak nějak doufal, že tu young adult
část přežiju…
Příběh začíná
příjezdem Simona do školy čar a kouzel. Je to docela obyčejný mladík, dá se
říct skoro nešikovný, který má jednoho dne zachránit svět. Jenže svou roli
Vyvoleného nezvládá tak dobře jak by si přál. Jeho schopnosti mu tak nějak
přerůstají přes hlavu, a to doslova, protože nad svou nadpozemskou mocí nemá
téměř žádnou kontrolu.
A pak jsme tak nějak
vhozeni do příběhu – Simon začíná osmý ročník a setkává se svými
starými přáteli i nepřáteli. Autorka nám pak jen tak během řeči nastíní
trochu z toho, co se odehrálo v minulosti, ale jinak nic víc, což na
mě působilo, jako kdybych začal číst nějakou sérii od závěrečného dílu… Tak
nějak jsem prostě nevěděl, o co přesně jde. Postavy i děj byl prostě dávno
rozběhnutý, a já, pokud tuhle knihu chtěl dočíst do konce, prostě musel nějak
naskočit do rozjetého vlaku. Naštěstí nám Rainbow později pár věcí dovysvětlila
a objasnila.
Ale i tak jsem měl
zhruba do 170té strany problém tenhle příběh číst. Přišlo mi to, jako bych četl
Harryho Pottera pro trošku odrostlejší děti. Sirotek, který má moc zachránit
svět (Harry). Mág (Brumbál), který řídí školu kouzel v Británii
(Bradavice). Kouzelníci a nekouzelníci. K tomu hůlky a kecy o čisté krvi a
prastarých rodech… Ano, Rowlingová si ukrojila podstatnou část fantasy světa,
takže ostatní autoři s ní prostě budou srovnáváni ať už chtějí nebo ne.
Nicméně svět Rowellové byl plný okamžiků, kdy jsem si říkal, jestli tohle
autorka myslí vážně?
No, ale pak přišel
zlom a děj se konečně někam hnul. A začal se rozvíjet jak vztahově, tak i
příběhově. Čtenář tak může konečně číst něco, co působí originálně, a co ho
skutečně baví. Poznáváme postavy, odhalujeme jejich charakter, nahlížíme do
minulosti a poměrů magické společnosti. Celkově se mi druhá půlka knihy líbila
o hodně víc a můžu říct, že odhalení skutečné identity záporáků bylo šokující a
nečekané!
Co jsem však tak
úplně nepochopil (a u YA knížek to zřejmě nepochopím nikdy) je vztah Baze a
Simona, na které je prakticky celá kniha postavená. Tihle dva se nemají rádi.
Nenávidí se a jeden druhého nemůžou vystát. Baz nenastoupí do školy a Simon se
může zbláznit. Místo toho, aby měl radost, že jeho úhlavní nepřítel je konečně
pryč, dělá si starosti, kde teď asi je a co dělá. Ano, Baz možná plánuje něco
hodně černomagického, ale co má být? Má si užívat svobody a ne na něj myslet ve
dne v noci. Ovšem to není všechno. SPOILER Když se Baz konečně ve škole
objeví, Simon mu dokonce začne pomáhat! Ruku na srdce, VY byste podali pomocnou
ruku někomu, kdo vám dělá sedm let ze života peklo? Já teda rozhodně ne…
Další věcí, která mi
šla dost na nervy bylo jméno hlavního záporáka. Pleticha. Jak může někdo
s takovým jménem vzbuzovat strach nebo dokonce respekt? Tohle jméno se
hodí tak akorát pro nějaké nezbedné školní strašidlo, ale ne pro superpadoucha,
který ničí kouzelnický svět… A pak je tady další věc, a to je samotná magie.
Kouzla á la dětské říkanky a texty písní mi přišly až skoro infantilní, a
hodněkrát jsem se styděl za lidi, kteří je v knize předříkávali. Pardon,
ale tohle fakt ne.
Když tedy přehlédnu
všechny ty YA prvky, nedokonalosti a další věci, které se mi v Nedej se zrovna moc
nelíbily, je to docela dobrá a napínává kniha. Je pravda, že pubertu už mám
dávno za sebou, takže nedokážu plně ocenit její přínos pro mladou společnost. Přesto se mi kniha líbila, i když by jistě šla napsat bez všeho toho
divadélka kolem.
Závěrem bych chtěl poděkovat nakladatelství Yoli za recenzní výtisk.
Závěrem bych chtěl poděkovat nakladatelství Yoli za recenzní výtisk.
Známka jako ve škole
2
Žádné komentáře:
Okomentovat